Je bronzová kůže opravdu vstupenkou k lepší náladě?
Krátká odpověď zní: ne tak docela. Solárium dodává kůži ultrafialové záření, nikoli zdraví prospěšné denní světlo, které si lidé spojují s energií a lepší náladou. Pocit uvolnění po návštěvě může souviset s odpočinkem, teplem nebo samotným rituálem, ne s tím, že by UV záření působilo jako psychická léčba.
Opalovací přístroje využívají hlavně UVA záření, které proniká hlouběji do kůže a podporuje její hnědnutí. Zároveň poškozuje kolagen a elastin. Výsledkem bývají vrásky, pigmentové skvrny a povolenější kůže. Kratší vlnové délky UVB se podílejí na spálení a poškození buněk, které může vést ke vzniku rakoviny kůže.
Co říkají lékaři a proč se mluví o riziku melanomu
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny zařadila zařízení pro opalování mezi prokázané karcinogeny. Riziko roste s celkovou dávkou záření a s věkem, kdy člověk se soláriem začne. Mladá kůže se přitom nechrání sama jen proto, že rychleji hnědne.
V českých soláriích platí zákaz obsluhy pro osoby mladší osmnácti let. Provozovatelé mají zákazníky informovat o rizicích a dodržovat hygienická pravidla, například dezinfekci lože po každém použití. Brýle chránící oči nejsou ozdoba, ale základní vybavení. Bez nich hrozí poškození rohovky i dalších očních struktur.
Znám případ ženy, která si před dovolenou naplánovala deset návštěv solária, aby přijela k moři „už připravená“. Po několika sezeních měla na dekoltu zarudlé skvrny a místo sjednocené barvy řešila dermatologa. Opálení se nakonec stejně slouplo dřív, než stačila vybalit kufr.
Nálada, vitamin D a několik rozšířených omylů
Solárium se často propaguje jako pomoc proti zimní únavě nebo nedostatku vitaminu D. Tady si nejsem jistá, proč se tenhle argument pořád vrací: pro tvorbu vitaminu D není návštěva solária bezpečnou volbou a dermatologové ji jako prevenci nedostatku nedoporučují. Mnohem rozumnější je nechat si hladinu ověřit a případný nedostatek řešit podle doporučení lékaře.
U sezónní afektivní poruchy se používá světelná terapie, ale ta pracuje s jasným viditelným světlem a odfiltrovaným UV zářením. Solárium tedy není náhradou terapeutického světelného boxu. Rozdíl je podobný jako mezi sklenicí vody a energetickým nápojem: obojí se pije, účel je ale úplně jiný.
Osobně bych do solária kvůli náladě nechodila. Pokud mi v zimě chybí světlo, sáhla bych po procházce během dne, pravidelném pohybu nebo po konzultaci s lékařem, pokud skleslost trvá týdny a zasahuje do běžného života.
Kdo by měl solárium vynechat
Riziko se netýká jen lidí se světlou pokožkou, kteří se snadno spálí. Opatrnost je na místě také u osob s velkým počtem znamének, s výskytem melanomu v rodině nebo s kožním onemocněním. Do solária by neměli chodit lidé užívající léky zvyšující citlivost na světlo. Patří mezi ně některá antibiotika, léky proti akné i vybrané přípravky na vysoký tlak.
Přesná čísla se podle zdrojů liší, ale směr je stále stejný: častější a časnější používání solária znamená vyšší dávku UV záření a vyšší zdravotní riziko. Ochranný krém navíc neudělá z opalovacího přístroje bezpečnou zónu. V soláriu bych neriskovala ani „jen pár minut navíc“, protože kůže si jednotlivé dávky sčítá.
Jak získat barvu bez UV záření
Chci-li bronzový odstín, volila bych samoopalovací krém, pěnu nebo nástřik. Tyto přípravky zbarvují povrchovou vrstvu kůže a nevyžadují její vystavení ultrafialovému záření. Nechrání však před sluncem, takže opalovací krém zůstává potřeba i po jejich použití.
Dobrou náladu zase nedodá hnědší odstín automaticky. Pokud se člověk cítí dlouhodobě unavený, podrážděný nebo bez radosti, solárium problém nevyřeší. Já bych v takové situaci řešila spíš spánek, denní světlo a případnou návštěvu praktické lékařky než další permanentku do opalovacího studia.
Do solária se chodí kvůli vzhledu, nikoli jako k léčbě nálady, vitaminu D nebo zimní únavy. A kdybych měla vybrat mezi umělým opálením a jedním dobře stráveným odpolednem venku, vzala bych si kabát a šla ven.
