Solárium slibuje rychlejší opálení, teplo a krátký pocit odpočinku. Do kabiny člověk vstoupí bledý, několik minut leží pod UV lampami a odchází s teplejší kůží a často i lepší náladou. Tím ale dobrá zpráva končí. Opalování na solárku není ověřená léčba deprese, zimní únavy ani dlouhodobě špatné nálady.
UV záření aktivuje tvorbu melaninu, tedy kožního barviva, které pokožku ztmaví. Současně ale poškozuje buňky a urychluje stárnutí kůže. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny zařadila zařízení využívající UV záření mezi prokázané karcinogeny. Riziko se zvyšuje s celkovou dávkou záření a s věkem, kdy člověk se soláriem začne.
Proč se po solárku někdo cítí lépe
Příjemný pocit po návštěvě solária má několik možných vysvětlení. Roli hraje teplo, chvíle klidu, očekávání opálení i krátký únik od běžného stresu. U části lidí se do toho přidá uvolnění a pocit, že pro sebe něco udělali. To ale samo o sobě neznamená, že UV záření léčí psychické potíže.
Pro zimní depresi se používá světelná terapie, při níž člověk sedí před speciálním světelným zdrojem bez UV záření. Taková lampa napodobuje intenzivní denní světlo a používá se podle konkrétních pravidel. Solárium funguje jinak: jeho účelem je vystavit kůži ultrafialovému záření, nikoli bezpečně ovlivnit biologické hodiny.
Znám případ ženy, která chodila do solária každou zimu, protože tvrdila, že bez něj „nemá energii ani náladu“. Opálení jí skutečně na pár hodin zvedlo sebevědomí, jenže postupně začala přidávat další návštěvy a chodila tam i tehdy, když už měla podrážděnou kůži. Právě tenhle posun od občasného rituálu k nutkání bych nepřehlížela.
Co na to kůže a česká pravidla
UV záření ze solária proniká do kůže a poškozuje její genetický materiál. Krátkodobým následkem je zarudnutí nebo spálení, dlouhodobě se objevují vrásky, pigmentové skvrny, zhoršení pružnosti kůže a vyšší riziko melanomu i dalších kožních nádorů. Přesná čísla se podle zdrojů liší, princip však zůstává stejný: dávka UV záření se sčítá.
V České republice nesmějí solária využívat lidé mladší osmnácti let. Provozovatelé mají zákaz ověřovat a zákazníkům poskytovat informace o rizicích i ochranných pomůckách. Brýle chrání oči, nikoli však obličej a zbytek těla. Opalovací krém navíc nepromění solárium v bezpečné zařízení; některé přípravky určené pro venkovní opalování se pod lampami ani používat nemají.
Do solária bych osobně nešla kvůli vitaminu D. Tělo ho sice vytváří při působení UVB záření, ale solária nejsou spolehlivým ani bezpečným způsobem, jak si jeho hladinu upravit. Při podezření na nedostatek dává větší smysl krevní test a domluva s lékařkou než pravidelné návštěvy kabiny.
Riziko se týká především lidí se světlou kůží, velkým množstvím znamének, rodinnou zátěží melanomem nebo s osobní historií kožních nádorů. Opatrnost si zaslouží také lidé užívající léky zvyšující citlivost na světlo. Tohle bych si ověřila u dermatoložky, protože konkrétní přípravky se liší a reakce kůže se nedá odhadnout podle názvu léku.
Nálada bez UV záření
Kdo hledá hlavně pocit světla a energie, má bezpečnější možnosti. Pomáhá pobyt venku během dne, pravidelný pohyb, dostatek spánku nebo odborně nastavená světelná terapie. U dlouhodobně špatné nálady, úzkosti nebo ztráty zájmu o běžné činnosti už nejde o kosmetickou otázku a návštěva solária problém nevyřeší.
Já bych návštěvu solária neriskovala ani kvůli rychlejšímu opálení před dovolenou. Spálená kůže před odjezdem není příprava na moře, ale další poškození, ke kterému se přidá slunce, voda a často i falešný pocit, že už je pokožka „zvyklá“.
Krátké zlepšení nálady po solárku může být skutečné, jen za něj neplatí psychika, ale kůže. Když si po odchodu z kabiny sáhnu na rozpálený obličej, mně osobně to jako recept na dobrou náladu nepřipadá.
