Opravdu stačí pár minut v soláriu, aby se v těle nastartovala radost a hormonální rovnováha? Tvrzení zní lákavě, ale dostupné důkazy ho nepodporují. UV záření pokožku zbarví, někdy krátkodobě navodí pocit uvolnění, žádný spolehlivý „hormon štěstí“ však solárium na povel neaktivuje.
Co se v těle po návštěvě solária skutečně děje
Solária používají především UVA záření, které proniká hlouběji do kůže a podporuje její zhnědnutí. Právě tento typ záření ale není účinnou cestou k tvorbě vitaminu D. Ta souvisí hlavně s UVB zářením, jehož množství v běžných soláriích není nastavené jako bezpečná ani spolehlivá léčebná dávka.
Pocit dobré nálady po návštěvě může mít jiný původ. Člověk si na chvíli odpočine, přeruší pracovní den, vnímá teplo a vidí okamžitou změnu vzhledu. Do hry vstupuje také očekávání: pokud někdo věří, že solárium pomáhá, jeho nálada se po proceduře opravdu může subjektivně zlepšit. To ale není totéž jako obnova hormonální rovnováhy.
Serotonin, endorfiny a marketingová zkratka
Prodejci solárií často spojují UV záření se serotoninovou aktivitou nebo s vyplavováním endorfinů. Výzkum v této oblasti není dostatečný, aby z něj šlo udělat zdravotní doporučení. U některých lidí se při opakovaném opalování objevuje návykové chování a touha vracet se k bronzové barvě, což se nedá zaměňovat za zdravou psychickou terapii.
Na náladu působí prokazatelně spíš denní světlo než samotné opálení. Světelná terapie se používá například u některých forem sezónní deprese, ovšem pracuje s přesně stanovenou intenzitou světla a bez UV záření. Solárium tento princip nenahrazuje.
Riziko není jen kosmetické
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny zařadila zařízení využívající UV záření mezi prokázané karcinogeny. Opakované návštěvy zvyšují riziko poškození DNA v kožních buňkách, urychlují stárnutí kůže a podporují vznik pigmentových skvrn. Riziko se týká i lidí, kteří se opalují rychle a nikdy se nespálí.
Osobně bych do solária nechodila kvůli lepší náladě ani kvůli vitaminu D. Pro první účel dává větší smysl pobyt venku za denního světla, pohyb nebo rozhovor s člověkem, který si všimne, že se něco děje. Vitamin D se dá řešit vyšetřením a případným doplňkem podle doporučení lékaře, nikoli další dávkou UVA.
Znám případ ženy, která začala chodit do solária před dovolenou, protože tvrdila, že se po každé návštěvě cítí „jako po terapii“. Po několika měsících si všimla nových pigmentových skvrn na dekoltu a zvýšila frekvenci opalování, aby si udržela barvu. Teprve kožní lékařka jí vysvětlila, že příjemný pocit může posilovat návyk, zatímco kůže mezitím sbírá další dávky záření.
Kdy už nejde jen o kosmetiku
Varovným signálem je situace, kdy člověk solárium potřebuje ke zvládnutí smutku, stresu nebo podrážděnosti a návštěvy postupně prodlužuje. Takový vzorec si zaslouží pozornost psychologa nebo psychiatra. Světloplachost, úzkost, dlouhodobá únava a pokles nálady se nemají léčit opalováním naslepo.
Přesná čísla se podle zdrojů liší, ale shoda panuje v tom, že první návštěva solária v mladém věku a časté opalování zvyšují celoživotní zátěž kůže. Lidé s velmi světlou pokožkou, velkým počtem znamének nebo rodinnou zátěží melanomem by riziko neměli brát jako drobný kosmetický účet.
Neriskovala bych poškození kůže kvůli patnácti minutám tepla a pocitu, který se dá získat bezpečněji. Kdybych si dnes chtěla zlepšit náladu, šla bych ven na denní světlo a peníze za solárium bych nechala v peněžence.
