Trh práce se přepisuje rychleji než smlouvy

Budoucnost práce už není vzdálený pojem z konferencí o technologiích. Změny, které ještě před pár lety působily jako vzdálený scénář, se dnes promítají do náboru, organizace týmů i požadavků na zaměstnance. Podle Světového ekonomického fóra má do roku 2027 zaniknout nebo zásadně změnit podobu 23 procent pracovních míst, zároveň má vzniknout 69 milionů nových pozic a 83 milionů jich má ubyvat či se proměnit. Jinými slovy: nejde jen o zánik práce, ale hlavně o její přeuspořádání.

Nejvíce se mění profese spojené s rutinní administrativou, základním zpracováním dat nebo opakovanými zákaznickými úkony. Naopak roste poptávka po lidech, kteří umějí pracovat s daty, digitálními nástroji, bezpečností, automatizací a lidským kontaktem tam, kde technika zatím nestačí. V českém prostředí je přitom tlak ještě silnější kvůli stárnutí populace, nedostatku kvalifikovaných pracovníků a nižší ochotě firem investovat do dlouhodobého zaškolování.

Umělá inteligence nebere práci všem. Bere hlavně rutinu

Klíčovým faktorem proměny je AI v práci. Nejde jen o chatovací nástroje nebo generování textů. Umělá inteligence dnes umí třídit dokumenty, vyhodnocovat požadavky zákazníků, pomáhat s programováním, analyzovat prodejní data nebo navrhovat první verze marketingových kampaní. To, co dřív zabralo několik hodin, zvládne zaměstnanec s pomocí systému za desítky minut.

Výzkumy poradenských firem opakovaně ukazují, že nejvíce ohrožené jsou pozice s vysokým podílem opakovaných činností. Naopak lidé, kteří dokážou AI zadávat úkoly, kontrolovat výstupy a doplňovat je o kontext, získávají výhodu. V praxi to znamená, že účetní, personalista, marketér nebo pracovník zákaznické podpory nemusí zmizet – ale jejich náplň práce se posouvá od ručního zpracování k dohledu, interpretaci a rozhodování.

To je důvod, proč se v roce 2026 bude stále častěji mluvit o nových profesích, které ještě před několika lety nebyly běžné. Patří mezi ně například specialista na nasazení AI nástrojů ve firmě, správce firemních datových toků, školitel digitálních dovedností, koordinátor automatizovaných procesů nebo odborník na kontrolu kvality výstupů generovaných umělou inteligencí. Zároveň poroste význam lidí, kteří umějí spojit technické porozumění s komunikací a řízením změny.

Rekvalifikace už není nouzové řešení, ale běžná kariérní strategie

Rekvalifikace se mění z poslední záchrany na standardní součást profesního života. Dříve ji lidé řešili hlavně po ztrátě zaměstnání. Dnes ji firmy i zaměstnanci vnímají jako způsob, jak si udržet konkurenceschopnost. Zvlášť v odvětvích, kde technologie postupují rychle, je výhodnější přeučit stávajícího pracovníka než hledat nového.

Podle dat českých úřadů práce a dalších institucí zájem o kurzy digitálních dovedností, administrativy s vyšší přidanou hodnotou nebo technických oborů dlouhodobě roste. Nejčastěji se lidé přihlašují na školení práce s daty, účetní systémy, základy programování, kybernetickou bezpečnost, online marketing nebo správu projektů. Jde o obory, kde se dá relativně rychle zvýšit uplatnitelnost a zároveň se dobře navazuje na předchozí zkušenosti.

Nejúspěšnější rekvalifikace bývají ty, které nejsou úplným odchodem do neznáma. Prodavačka se může stát koordinátorkou e-shopu, technik se může přeorientovat na správu chytrých systémů, administrativní pracovník na práci s daty nebo zákaznickou podporou vyšší úrovně. Čím víc nová pozice navazuje na dosavadní praxi, tím menší je riziko, že přechod skončí zklamáním.

Firmy navíc začínají chápat, že bez dalšího vzdělávání zaměstnanců budou ztrácet tempo. V některých odvětvích už nestačí jednorázové školení při nástupu. Změny přicházejí každých několik měsíců, a tak se z učení stává průběžný proces. To je zásadní posun oproti době, kdy člověk vystačil s kvalifikací získanou v mládí až do důchodu.

Dálkové řízení týmů mění kanceláře i firemní kulturu

Dalším výrazným trendem je remote work a s ním spojené dálkové týmy. Práce na dálku se po pandemii nevrátila do původního stavu. V mnoha firmách se ustálil hybridní model, kdy část lidí pracuje z domova, část v kanceláři a část z různých měst nebo států. To mění nejen organizaci práce, ale i styl řízení.

Dálkový tým už nelze vést stylem, kdy manažer kontroluje přítomnost a viditelnost u stolu. Místo toho roste význam jasně nastavených cílů, pravidelných online porad, přehledných úkolů a důvěry. Manažer musí umět zadávat práci stručně, kontrolovat výsledek, ne proces, a zároveň udržet tým soudržný i bez každodenního osobního kontaktu. To je dovednost, kterou firmy stále častěji vyžadují nejen od vedoucích, ale i od běžných zaměstnanců.

Výhodou dálkové práce je širší výběr kandidátů i úspora času na dojíždění. Nevýhodou bývá osamělost, slabší sdílení informací a riziko, že se část lidí „ztratí“ z dohledu. Podle personálních průzkumů proto firmy zavádějí přesnější pravidla: pevnější rytmus porad, sdílené nástroje pro řízení projektů, důslednější dokumentaci a jasně stanovenou odpovědnost za jednotlivé kroky.

V české praxi se ukazuje, že nejlépe fungují týmy, které mají jednoduchá pravidla. Například: co musí být vždy písemně, jak rychle se reaguje na zprávy, kdy je nutná videoporada a kdy stačí krátká zpráva. Bez těchto pravidel se práce na dálku snadno rozpadne do chaosu, i když jsou zaměstnanci odborně velmi dobří.

Digitální nomádství 2.0 už není romantika, ale logistika

Digitální nomádství se po letech proměnilo. Z původní představy svobodného cestování s notebookem se stal spíše promyšlený pracovní režim založený na stabilním připojení, časových zónách, daňových pravidlech a bezpečnosti dat. Čím dál více lidí kombinuje práci na dálku s delšími pobyty v zahraničí, ale už ne improvizovaně. Rozhoduje infrastruktura, nikoli jen atraktivní lokalita.

Takzvané digitální nomádství 2.0 přináší nové požadavky i na zaměstnavatele. Ti řeší ochranu firemních systémů, přístup k citlivým údajům, pracovní dobu napříč časovými pásmy a právní rámec práce z ciziny. Zaměstnanec zase musí zvládnout vlastní disciplínu, plánování a odpovědnost za výkon bez přímého dohledu. Tento model proto nevyhovuje každému, ale pro kvalifikované profese může být velkou výhodou při získávání i udržení lidí.

V praxi se nejčastěji prosazuje v oborech, kde je výstup měřitelný a práce se dá rozdělit na úkoly: IT, marketing, grafika, překladatelství, zákaznická podpora, projektové řízení nebo analytika. Zároveň ale roste i skupina lidí, kteří pracují na dálku z menších měst či venkova bez nutnosti pravidelného přesunu do velkého centra. To je důležité zejména v zemích, kde bývá dostupnost bydlení v metropolích dlouhodobě problémem.

Co budou firmy chtít po zaměstnancích v roce 2026

Vedle odbornosti poroste význam několika konkrétních schopností. Nejde o abstraktní „měkké dovednosti“, ale o velmi praktické návyky, bez nichž se člověk v novém pracovním prostředí neobejde. Podle náborových trendů a firemních požadavků budou patřit mezi nejžádanější zejména tyto dovednosti:

• práce s umělou inteligencí jako nástroj, nikoli náhrada vlastního úsudku,
• schopnost učit se novým postupům rychle a průběžně,
• digitální gramotnost včetně bezpečného zacházení s daty,
• samostatnost a řízení času při práci na dálku,
• komunikace v týmu, který nemusí být fyzicky pohromadě,
• schopnost kontrolovat kvalitu výstupů vytvořených automatizovanými nástroji.

Vedle toho poroste i význam profesí, které propojují techniku a lidský faktor. Patří sem například koordinátoři změn, specialisté na školení zaměstnanců, pracovníci podpory klientů s vyšší přidanou hodnotou, správci znalostních databází nebo lidé odpovědní za zavádění nových systémů do provozu. Právě tady se může uplatnit mnoho lidí, kteří nechtějí začínat od nuly, ale hledají způsob, jak navázat na dosavadní zkušenost.

Budoucnost práce nebude jen o technologiích, ale o připravenosti lidí

Hlavní zpráva pro rok 2026 je poměrně střízlivá: technologie samy o sobě pracovní trh nespasí ani nezničí. Rozhodující bude, jak rychle se lidé, firmy a stát přizpůsobí změnám. Kdo bude čekat, že se situace vrátí do starých kolejí, může narazit. Kdo začne s rekvalifikací včas, osvojí si práci s AI a naučí se fungovat v dálkovém týmu, bude mít výrazně lepší vyhlídky.

Pro zaměstnance z toho plyne jednoduché doporučení: sledovat, co se mění v jejich oboru, nepodceňovat digitální dovednosti a průběžně si doplňovat kvalifikaci. Pro firmy zase platí, že investice do vzdělávání lidí je levnější než opakované hledání nových pracovníků. A pro školy i veřejné instituce zůstává úkol jasný: nabídnout rekvalifikace, které odpovídají skutečné poptávce trhu, ne jen formálnímu seznamu kurzů.

Budoucnost práce tedy nebude patřit těm, kdo mají jen jednu specializaci, ale těm, kdo dokážou spojit zkušenost, ochotu učit se a schopnost využívat nové nástroje. Otázka pro každého zní: co umíte dnes, co vám bude stačit i za tři roky — a co se musíte začít učit už teď?